Drukoni lingvisté

Drukon je veliký cestovatel. Rád navštěvuje a prozkoumává místa, která jsou pro něho zajímavá a lákavá. A to ať už se jedná o rodný kraj nebo cizinu. Jeho velikou předností je, že se dokáže v dané lokalitě neuvěřitelně rychle aklimatizovat a naučit se dané řeči, kterou používají místní lidé nebo se jí alespoň svou mluvou přiblížit natolik, že je schopen se bez problémů domluvit.
Drukon však nerad zůstává u všední omšelé konverzace, a tak jazyk či nářečí, na které při svých cestách narazí, dál rozvíjí a obohacuje o novou slovní zásobu. Rád také vytváří jazyky vlastní, jako je například Ululáčtina nebo Mimomluva (jejich smysl je popsán níže), což je pro něho typické.
Ve vysokých horách umí vytvořit kupříkladu tvrdý a drsný jazyk (nazývejme jej třeba Horalštinou), kde nešetří novými a často až vulgárními pojmy, nebo naopak v nižších polohách (jazyk nazývejme třeba Zlenivělština :-)) je jeho řeč lehká, svěží a plná zaoblených slov. U těchto vlastních jazyků je smutné to, že pokud jejich smysl není zachycen alespoň na papíře, časem se na něj zapomene a téměř se vytratí. Občas jen nějaká část vytone napovrch z drukonových vzpomínek.
Krásné na drukonovi je, jak umí místo, věc nebo člověka, na kterého se váže nějaká silná vzpomínka, nazvat. Často opatří něco takovou nálepkou, které se už jen těžko zbavuje.
Například při expedici na Malou Fatru v roce 2006, se drukoni zakladatelé museli v dešti utkat s ohromným kopcem plným bláta. Vysíleni po celodení tůře po horách, promáčeni skrz na skrz deštěm, někteří se zničenými botami, se tito drukoni škrábali polní cestou do kopce poblíž Lutiše (Slovensko), kde nedávno těžká technika stahovala dřevo z lesů. Nohy se bořily po kotníky do bláta, kluzko bylo, zkratka přes vysokou trávu zkrátila cestu o pouhých 15 m a ještě jsme se ve vysoké trávě více promáčeli. Dnes se při této vzpomínce už jen smějeme, když si vzpomeneme, že jsme toto místo nazvali "Nugátová hora". Takových příkládů a stejně tak dobrých, by se dalo uvést víc.
Věříme, že jednou na to dojde.

 Ululáčtina

sedmém měsíci roku 2002 vydali se dva věrozvěstové (dva proto že třetího nepustila mamka) na putování k velké vodě! Věrozvěstové byli jako náhodou i Drukoni, což nebylo naškodu. Po cestě plné strastí a nesnází dorazili k vodě, kde lidí bylo husto a stánků s občerstvením též! Zastavili se tedy u těch stánků, aby ochutnali něco z místní i přespolní produkce a naznali, že je potřeba něco sdělit lidem u té vody. A myšlenky, které jim pluly z úst byly moudré a krásné. Ovšem byla to nevzdělanost toho národa, že nerozuměli řeči, jenž myšlenky byly stavěny. Líto to bylo Drukonům, že nerozumí nikdo řeči jejich a rozhodli se, že řeč tuto začnou šířiti a dostanou jí do podvědomí národa. Nejdříve se k nim přidal jen Drukon co zůstal doma, ale brzo přišli další a poznali jaký nádherný jazyk to jest.

takhle nějak zhruba vznikla ululáčtina. Přesněji to bylo v letním kině na Mušově, u filmu Vanilkové nebe, jenž jsme viděli zhruba od půlky a mě (Ondrovi) a Kamilovi tak nějak utekl smysl toho filmu, ale to není tak podstatné. Důležitý byl vznik ululáčtiny. Zároveň jsme k tomu přidali i tvorbu dalších jazyků jako alaláčtina, eleláčtina, ililáčtina a ololočtina.

rincip těchto jazyků není těžký. Stačí zaměnit v každém slově co řekněte všechny samohlásky na požadované A,E,I,O,U. Podle toho jakou řečí jste se rozhodly mluvit. Např. klasická věta „Pták na drátě“ se v ululáčtině řekne „Ptúk nu drútu“ a v ililáčtině pak „Ptík ny drýti“. Jistě nemusím vypisovat, jak by věta zněla v ostatních jazycích. Drukoni mají za povinnost všechny tyto jazyky perfektně ovládat. Nejlíp ovšem musejí umět právě ululáčtinu. To je jazyk, který je prazáklad ostatních.

rása těchto jazyků tkví v jejich improvizační hloubce a humoru, který se při debatách vytváří. Samy si můžete zkusit jaká slast je těmito řečmi mluvit a nebo dokonce v ní zpívat písničky. Třeba „Sbuhum lúsku nuch mňu jút“ nebo „Sbaham galánačka“. Někdy jsme se tak dokázali bavit třeba celý den a naučili to už spoustu přátel, kteří třeba ani nejsou tak úplně Drukoni, ale ululáčtina se jim líbí. Ululáčtina se stala takovým oficiálním jazykem Drukonů a ti jí z oblibou používají kde mohou. Takže kdybyste náhodou někde zaslechli její útržky a nebo něco z ostatních jazyků, tak vězte, že máte buď tu čest s některým z Drukonů a nebo s nějakým jejich kamarádem. Neostýchejte se tedy a dejte se s námi do řeči ať i vy poznáte jací jsou ve skutečnosti Drukoni.

 Mimomluva

ednoho překásného dne sešli se a seděli Drukoni zakladatelé u džbánu piva. I jali se rozvést své řečnické schopnosti a vymysleli mimomluvu. Chopili se běžných frází užíváných v denním životě a přiřadili jim v mimomluvě patřičný význam. Tu napsal Drukon Roman větu, přeložil ji do Ululáčtiny a Mimomluvy, tu zas další větu přetvořil Drukon Ondra a další perlu vytáhl na světlo denní Drukon Kamil. Během jednoho večera přepsali ty nejdůležitější fráze jenž můžete naleznout zde. Je celkem pravděpodobné, že k stávajícím větám další přibudou, až zase Drukoni zakladatelé u džbánu piva zasednou.